SURFACE FINISHING SOLUTIONS
Práškové laky

Práškové laky

Práškové laky jsou vypalovací laky, neobsahující rozpouštědla, které se zpracovávají v třístupňovém výrobním procesu na jemný lakový prášek. Lakový prášek se aplikuje pomocí elektrostatického stříkacího zařízení nebo metodou TRIBO nanášení na lakované díly a následně se během vypalování při teplotě obrobku od 150 do 200 °C roztaví a chemicky propojí.

Úspěšný příběh práškového laku v průmyslovém zušlechťování povrchů začal v 60. letech 20. století (Historie práškového lakování) a stále pokračuje, protože tato technologie boduje hned v několika disciplínách:

  • Žádná rozpouštědla
  • Téměř 100% využití materiálu
  • Lehké, čisté zpracování
  • Použitelný na velké množství povrchů
  • Ochrana i dekorace
  • TIGER Coatings nabízí široký standardní sortiment barev a efektů.

Výroba práškových laků

TIGER Drylac® práškové laky jsou nástřikové materiály bez obsahu rozpouštědel skládající se z různých systémů umělé pryskyřice, pigmentů a speciálních přísad pro kvalitní průmyslovou úpravu povrchů. Výchozí materiály pro práškové laky se během třístupňového výrobního procesu – míchání, extruze a mletí – zpracovávají na jemný lakový prášek. Podle dalšího použití se prášek nastavuje na definovaná zrnová spektra.

Práškové laky neobsahují na rozdíl od tekutých laků žádná rozpouštědla. Lakový prášek se aplikuje pomocí elektrostatického stříkacího zařízení nebo pomocí tribostatického procesu na lakované díly a následně se během vypalování při teplotě obrobku od 160 do 200 [°C] roztaví a chemicky propojí.

Dějiny práškového lakování

Dějiny práškového lakování začínají na konci 40. a na začátku 50. let minulého století, v době, kdy se stříkaly organické polymery v práškové formě na kovové podklady ještě pomocí plamene. Dr. Erwin Gemmer, německý vědec, tenkrát vyvinul fluidní nanášení pro zpracování duroplastových práškových laků a v květnu 1953 přihlásil odpovídající patent. Mezi lety 1958 a 1965 se doslova všechna prášková lakování, nejvíce pouze pro funkční použití s tloušťkami vrstev od 150 µm do 500 µm, prováděla technikou fluidního nanášení. V popředí stály elektrická izolace, odolnost vůči korozi a poškrábání. Nástřikové materiály tehdejší doby sestávaly z nylonu 11, CAB, polyetylénu, plastifikovaného PVC, polyesteru a chlorinovaného polyetheru apod. Současně přišly také duroplastové epoxidy, např. pro myčky nádobí (PVC), k tepelné izolaci (epoxid), pro lodní použití (nylon) a kovový nábytek (PVC, CAB).3 Byla to společnost Bosch, která při hledání vhodného elektrického izolačního materiálu vyvinula základní typ prášku epoxidové pryskyřice.

Kvůli pro časté použití příliš velké tloušťce nátěrů byla po krátké době v USA vyvinuta a mezi lety 1962 a 1964 v USA i v Evropě komerčně využita technologie elektrostatického zpracování práškových laků, která zcela zastínila fluidní nanášení. S elektrostatickými stříkacími pistolemi společnosti Sames, která pro elektrostatické nanášení navrhovala označení „samesování“, byla překonána další překážka. Mezi lety 1966 a 1973 došlo k vývoji a uvedení na trh dodnes platných čtyř základních typů duroplastů: Epoxid, hybrid epoxid-polyester, polyuretan a polyester. Počet zařízení na práškové lakování jen v Německu vzrostl ze 4 v roce 1966 na 51 v roce 1970. Od začátku 70. let 20. století začalo celosvětové vítězné tažení práškových laků, ačkoliv růst trhu s práškovými laky zůstal až do 80. let zanedbatelný. Zařízení byla v té době příliš drahá, tloušťky nátěrů pro hospodářské použití příliš velké, problémy se změnou barvy a vysoké teploty vypalování výrazně omezovaly různorodost barevných tónů, efektů a substrátů.

Od začátku 80. let 20. století se práškové laky začaly po celém světě kontinuálně vyvíjet, což bude díky permanentním inovacím dostupných surovin, lepšímu know-how o složení a pokrokům v technologii aplikování a vývoji dalších použití (např. MDF a Coil Coating) a v neposlední řadě díky stále přísnějším podmínkám ochrany přírody pokračovat i v následujících desetiletích.

Zdroje informací
Fachverband der chemischen Industrie Österreichs (Odborný svaz chemického průmyslu Rakouska), „Náš lak a jeho budoucnost“vydání, březen 1991; upraveno 2 C. Herrmann, „Základy práškového lakování“, duben 1999, interní školicí materiály, TIGER Coatings GmbH & Co. KGThe Powder Coating Institute, „Powder Coating. The Complete Finisher's Handbook“, Second Edition, 1999J. Pietschmann, „Průmyslové práškové lakování“, JOT-Fachbuch, říjen 2002, s. 1J. Pietschmann, „Průmyslové práškové lakování“, JOT-Fachbuch, říjen 2002, s. 1, upravenoJ. Pietschmann, „Průmyslové práškové lakování“, JOT-Fachbuch, říjen 2002, s. 2A. Goldschmidt/H. J. Streitberger, BASF Příručka techniky lakování, BASF Coatings AG, Münster, Vincentz Verlag, s. 596, 2002; částečně změněno

Choose language
Contact us